Ahoj Gábino,
tohle dlouhé cestovaní Vám nezávidím. My jezdíme občas na víkendy k rodičům a ještě ani jedna cesta neproběhla v klidu – Matěj aa Kuba spí a ŠImon je schopný prořvat úplně celou cestu, a´t zastavujeme nebo ne, ať krmíme nebo ne. Posledně to vydržel celým 250 kilometrů a musím říct, že to je opravdu náročné… . Vůbec nevím, jestli se to dá nějak řešit, zvlášť když nechce ani toho dudáka.
Focení u nás bylo taky „veselý“:-). byli jsme tam v den, kdy bylo hrozné dusno, takže jsme byli úplně uvaření, kluci se střídali v tom, kdo bude pozovat, ale snad ani jednou se neshodli na společný okamžik:-). Do toho velký Matěj, který měl slíbené cílové odměny, když bude poslouchat – takže jsme pořád hrkali lentilkama:-). Myslím, že z nás měli radst:-) ale fotky jsou nakonec moc hezké!
Co se týká toho spaní, tak nějak ani nevím, že by to tu někdo jakkoli řešil. Kluci nespí ani jeden celou noc. Krmím přes den Šimona max po 3 hodinách, Kubu občas až po 4-5, ale to podle toho, jak zaspí (to je ten na sunaru). Ale v noci oba zaspí jedno jídlo (to kolem cca 11-12), ale dál potom vstávají standardně po 3-4. A Matěj takto vstával až do roka, možná i déle. A k těm tabulkám – kluci se narodili se v podstatě shodnou porodní váhou a teď jsou každý o kilo jinde a rozdíl se stále zvětšuje (dokonce tak, že už začínám řešit, jestli nemá Šimon – kojený – hlad, nebo jestli nemám nějaký nevýživný mléko.). Takže u nás to škatulkování nefunguje vůbec:-).
přeju hezkou návštěvu Čech a ať si to babička užije:-)
Hanka