Také moc zdravím a přidávám se k předchozím příspěvkům. Oba moji synové měli svůj první zub v 5 měsících, do 9 měsíců jich oba měli celkem 8. První zoubek se hlásil zhruba měsíc dopředu. A vlastně každý z nich o sobě dával vědět dřív, než byl v pusince vidět jakýkoli náznak. A to především mrzutostí, menší chuti k jídlu (odmítali lžičku i dudlík, ale nebylo to nijak dramatické, vždy alespon neco málo snědli) a ožužláváním ručiček. Starší Jonáš nesnesl za ručičku žádnou náhražku, odmítal veškerá kousátka, cvičné kartáčky apod. Mám pocit, že ze všech zoubků potrápily kluky nejvíc první dva zoubky, které vylezly téměř současně a pak samozřejmě stoličky (to se neobešlo bez teplot a náročného ponocování). Oba kluci začali poměrně brzy spát celou noc (zhruba od pul roka) – jen mladší Jenda 19 měsíců se občas budí k ránu. Když se jim ale občas zhoršil spánek, bylo to v podstatě vždy v souvislosti s novým zoubkem.
musím říct, že žádnou osvědčenou radu nemám. Přílišné úspěchy jsme neslavili ani s kousátky a podobnými pomůckami, ani s nejrůznějšími gely proti bolesti. Když nechteli kluci jíst, nenutila jsem je, snažila jsem se jen aby pili a to se celkem dařilo. a když bylo párkrát opravdu zle a pláč byl neutišitelný, v pusince nacpané celé ručičky a sliny tekly proudem – pak pomohla „meducínka“ (Ibuprofen, tedy Nurofen sirup). Bohužel jinou radu opravdu nemám!
Přeji pevné nervy rodičům, Jonáškovi brzkou úlevu a všem krásný advent.
