Milá Báro!
Moc Vás a Jonáška zdravím. Náš Jonáš si sedl v necelých osmi měsících, neplazil se vůbec a začal lézt přesně v osmi měsících.
Vypadalo to, že v deseti bude chodit, to si „dal ale na čas“ a opravdu chodil ve 13měsících.
A ještě poměrně dlouho byl v chůzi neobratný. do dnes je na sebe poměrně opatrný.
Jeho o 20 měsíců mladší brácha byl jiný. Zdálo se, že velmi rozvážný. Od 7 měsíců se sice plazil jak indián. v devíti měsících si sednul a dostal se na čtyři. Lézt se mu ale vůbec nechtělo. Začal v 10,5 měsících. Chodil ve 14 měsících. Od té doby ale stále jen bleskurychle a obratně někam utíká, leze po výškách a v jeho dnešních 20 měsících se od něj nemůžu hnout. Stačí se opravdu jen otočit a je např. na kuchyňském stole nebo balancuje na okenním parapetu. A mě připadá, že mu naprosto chybí pud sebezáchovy.
S oběma klukama jsem chodila na dětské cvičení, ketré vedla velmi zkušená lektorka a její doporučení byla vždy velmi individuální. Neposuzovala např. nelezoucí dítě jen podle daného měsíce, ale hodnotila i další ukazatele, jestli jde vůbec na čtyři, jak má vyvinuté zádové svalstvo apod. a poradila třeba jen pár cviků (triků), jak dítě motivovat apod. I tak jsem se tam potkala s několika dětmi, které prostě vůbec nelezly a rovnou chodily. právě tam jsem si potvrdila, jak je každé dítě jiné a že je to normální. Pro Váš klid bych se zeptala, dětské lékařky či dětské fyzioterapeutky (s tou naší máme vynikající zkušenost). Obrátila jsemse na ní, když bylo Jendovi 10 měsíců. Byla jsem pochválená, že se starám a uklidněná, že lezení nebude už dlouho trvat. A za týden Jenda opravdu lezl.
Tak držím palce a přeji hodně radosti s Jonáškem!
