Milá Ivo,
my sice od 17. týdnů nekojíme, ale Anička (bude mít skoro) rok také hodně poplakává … Určitě bych ale nevydržela k ní nejít, když ji slyším plakat. Nikdy totiž nevíte, jestli děťátko něco nebojí, případně nemá ošklivý sen. To, co jste popsala Vy – nebrat do náručí, nechodit – je výsledek antisociální socialistické výchovy, kdy se děti měly zocelovat už od malička. Není to ale dobře, vždyť hlavní je dokázat mu/jí, že jste tady kdykoli Vás potřebuje. Někdy stačí, když Aničku jen pohladím, pomůžu přetočit se do jiné spinkací polohy nebo si k ní přilehnu (spíme totiž v těšné blízkosti, kdy postýlka nemá bočnici a je připevněná k naší posteli). I tohle má své výhody – můžeme se k sobě přitulit, kdykoli potřebujeme :):)
Doporučuju knížku dr. Prekopové – Děti jsou hosté, kteří hledají cestu … Pro všechny maminky, které už nebaví hloupé rady z internetu a chtějí se vrátit ke starým dobrým metodám péče k dítě
