Dneska večer jsem kojila z levého, Maxík se u toho asi po 10-15 minutách kroutil jak píďalka, když jsem ho zvedla na rameno, tak plakal, což byl signál, že ještě nemá dost, tak jsem mu zkusila dát pravé a levé jsme zmáčkla, jestli mu z toho vůbec něco teklo. Okamžitě se objevily bílé ostrůvku a jeden gejzírek mí stříknul až do obličeje. Tak jsem se podívala na manžela, jestli to viděl a on se zubil, že to teda viděl. Maxík pak z pravého cucal ještě docela dlouho. Prostě se mu nelíbilo, jak to neteče dostatečně rychle. Asi mu večer budu zkoušet zase obě. On se teda občas kroutí i přes den, hlavně když ho kojím v sedě, tak si to ulehčuji a lehám si s ním. To ať si potom šermuje ručičkama jak chce.
Ještě vám musím napsat, co vymyslel manžel. Protože má Maxíka u sebe často po večerním kojení a Maxík u něj usíná, tak vyvinul pozorováním a pokusy metodu zaručené kontroly, jestli malý už opravdu spí – tzv. ručičkový test. Chytne rukávek od pyžamka, zvedne ručičku asi 10 cm a pustí jí. Když spadne dolů jako gumová, tak malý spí. Když se zastaví nebo se Maxík pohne, tak je jasné, že ještě úplně nespí. Teď jsem se ho ptala, jestli Maxík už spal, když ho dával do postýlky a on na to: Ručičkový test byl 3x pozitivní. Zkrátka v sobě nezapře technika 🙂
Dnes jsme udělali velký procházkový okruh s kočárkem (manžel má dovču, zítra je st. svátek) a potkali jsme souseda s dvojčátky. Tak jsem mu hned děkovala za další dodávku oblečení a vypadá to, že nás budou zásobovat i nadále. Ale na to, že ty věci mají už po jiných dětech, tak jsou fakt v super stavu. Však to také mimina nemají jak zničit. A to ty věci ještě třídí podle toho, jaké je období, aby nám nedávali třeba půlroční věci na léto, když tolik bude Maxíkovi v zimě. A další rodinu zásobují zase podle stáří jejich holčičky. Konečně jsem se také dozvěděla, že je s dětmi doma na „mateřské“ a manželka chodí do práce. Prý jesle pro dva byly pěkně drahé, děti neberou jak jsou plné a navíc kdo ví, co by jim dávali k jídlu atd. Bylo to hezké slyšet tatínka takhle mluvit o péči o děti.
