Misho, já mám také pěknou tabulku – na vážení. Měla jsem i na kojení, ale to bylo ze začátku. Váhu jsem zapisovala ode dne jejího zakoupení, to měl Maxík asi 14 dní. Teď už zapisuji jen týdenní přírůstek. Ale potřebovala bych tabulku na to, jestli jsem kojila z pravého nebo levého, stále v tom plavu 😀 😀 😀
Pračku se sušičkou dohromady moc nedoporučují, protože když se porouchá jedno, tak člověk nemá ani druhé. Určitě je to prima nápad do malého bytu, ale já jsem ráda, že mám každé zvlášť. V rámci zlevněného tarifu elektřiny (02.00-07.00h 14.00-17.00h) tak stíhám vyprat Maxíkovi věci, přehodit je do sušičky a ještě dát prát naše věci, co půjdou na šňůru a odpoledne to za ty 3 h stihnu. Nedoporučuji ale v sušičce sušit klasické čtvercové plíny, ty se mi scucly do takové harmoniky, že to ani nešlo rozžehlit a musela jsem je znovu vyprat. Jinak je to také výborná věc když přijdete z nějakých zakouřených prostor – hodíte věci (pokud je nechcete prát) do sušičky a super vyčichnou. Stejně tak funguje položení na horké topení, ale to v létě málokdo má 🙂
Maxík také pase koníky, dokonce na předloktí, kdybych neměla tu „chytrou“ zdravotní knížku, do které se zapisují všechny kontroly, tak bych ani nevěděla, že je to nějaká změna. Ve dvou měsících tam byla kolonka, jestli na bříšku zvedá hlavičku a ramena, teď je tam pro 4.měsíc, jestli se zdvihá na předloktí. Jak dřív přeferoval jednu stranu, tak už si pokládá hlavičku střídavě, když pase koníky, tak s ní krásně otáčí zprava doleva a zpátky (rozhlíží se). Když je unavený, tak si položí hlavičku na stranu a směje se na mě. A nebo rovnou pláče (to si pak zaboří hlavu kolmo do deky), jako že „Už toho mám, mámo, plný zuby“.
Jestli ale máte někdo deprese z toho, že zrovna vaše dítko nedělá to a nebo tohle, tak si tady na webu přečtěte články od tatínka Emanuela, to mě vždycky pobaví a naladí. Každé miminko je prostě jiné a nemá smysl si z toho dělat těžkou hlavu. Já když si něčím nejsem jistá (jako třeba s tím čištěním pindíka), tak se zeptám doktora. Moje mamča mi vyprávěla, že když jsem byla malá, tak jsem také nepásla koníky (nebo skoro vůbec a před doktorkou ani náhodou), takže jsme byly odeslány na neurologii. Tam se rovnou paní doktorka zeptala mojí plačící matky, jestli náhodou nejsme od té doktorky. Že prý je vydatně zásobuje. Ale na druhou stranu je lépe zbytečně plašit než něco zanedbat.
