Kači: to víš, že se to dá zvládnout, člověk to zvládnou musí a chce, tak jako jsem musela přežít ranní vizity: „dobré ráno maminky, bude vizita ukliďte si pokoje a kalhotky dolů, vložky pod sebe“ a pak ti kontrolují očistky, jsem stydlín takže to pro mě bylo nepříjemný, ale co naděláš nebo když mě chtěl zřízenec vyslíkat do nada, porodní asistentka řekla, že to udělá sama (byla jsem ji moc vděčná), anebo když jsem nemohla po tom císaři vstát po těch 12h a ani léky proti bolesti mě nezabraly a já brečela, že nevstanu (nechci Vás děsit proto podotýkám, že druhá mamnina vstala v pohodě, ale pak ty dny kdy já už pobíhala, jak čamrda, se ona chudák belhala, jak jí to bolelo – každá z nás je jiná a každé to tělo na to zareaguje jinak) a jsou momenty, kdy si říkáš už nikdy, ale pak se podíváte na toho bezbranýho špuntíka a přestanete vnímat sebe a svou bolest. Po těch 12h jsem vstala, ale jen s myšlenkou, že na mě v návštevní místnosti čeká mamka a Radim a chtěla jsem být s nimi.
Jinak s tou váhou – mě mudr. řekl 18.7, že má malá 2.880kg, narodila se 25.7 a měla 2.670kg, takže tam ten rozptyl je.
pějný den maminky
