Kacko, vysmáté fotky jsou dílem náhody, prostě se ho člověk snaží fotit a on zrovna nahodí úsměv. Ale teď jich je čím dál víc.
Misho, s tím kojením to zvládáte skvěle. Přijde mi to jako s Maxíkem, myslím, že nejdřív musel posílit a přibrat, aby pak měl sílu na tahání z prsou, která neměla ideální tvar.
Včera jsme byli na svatbě, bylo to moc hezké a Maxíček byl naprosto vzorný! Dopoledne trošku pofňukával, tak jsem si říkala, že to bude asi stát za to, ale jakmile jsme vyjeli, tak od té doby byl ukázkové miminko z časopisu. Ještě v půl čtvrté jsem ho nakojila na parkovišti v autě, aby vydržel co nejdýl a pak už jen spinkal v kočárku. Obřad na radnici prochrněl. Pak se přejíždělo na církevní obřad, to stále spinkal a zvládl i vynesení v náručí do kaple, ke které vede spíš skalnatá cesta. Akorát při přejezdu na hostinu (asi 45min autem) se rozplakal (ale to už bylo 4h od posledního kojení), tak jsme zastavili podél silnice, já ho přebalila, nakojila a zase jsme jeli dál. Na hostině byl opět středem pozornosti, všichni chodili kolem a obdivovali ho, jak je hodňoučký. Jak na radnici, tak v kapli i na hostině z něj byli všichni hotoví, jak to že nepláče a spinká a všichni vykládali, jak jejich děti prořvali celé dny a noci. Byli jsme na něj moc a moc pyšní. Při hostině jsem kojila dvakrát v křesílku na konci chodby (u jedněch záchodů) a bylo to v pohodě. Je to fakt výhoda mít mléko pořád při sobě, nevím, jak bysme to včera dělali s ohříváním UM i když máme koupenou ohřívačku na doma i do auta. Jak už někdo psal, lidi se dívají na kojící spíš s úsměvem než aby se na ně mračili. Dokonce když šel kolem mě číšník, tak se ptal, jestli nechci přinést něco k pití.
