S tou žízní u kojení jsem si myslela, že jsou to jen řeči. Ale fakt jí mám a velkou. V noci to dělám tak, že jdu malého do patra do koupelny přebalit, na zpáteční cestě si v kuchyni natočím z vodovodu třetinku vody a jdu kojit. Někdy se musím jít napít ještě po kojení. Přes den se snažím pít průběžně a už si hlídám, že před kojením se jdu napít. Ale někdy zapomenu a to pak využívám, že je manžel třeba doma a on mi pak vodu donese. A na to jak hodně piju, tak mi přijde, že chodím daleko míň na záchod. Vůbec se to nedá srovnat s couráním na WC během těhotenství.
Možná mě bylo číšníkovi líto, že tam sedím tak sama, u záchodů, nikde nikdo. Ale bylo to milé. Manžel pořád někde poletoval, ale kupodivu si stačil všimnout, že jsem zmizela já i kočárek a šel nás hledat. Našel nás na záchodech, kde jsem zrovna začínala malého přebalovat, protože jsem si všimla, že mám nejen poblinkané šaty, ale Maxík také bodýčko a dupačkové kalhoty. Tak ho ode mě převzal, přebalil ho a převlékl. Měla jsem sebou několik věcí na převlečení, takže pak byl v čistém a suchém. Já si vzala schválně vzorované černobílé šaty, takže na nich nic nebylo vidět, jen studily 🙂
Maxík se fakt předvádí před cizími ukázkově – v obchodě, na trhu, u doktora, když přijde návštěva. Ale také je mu o něco víc než vašim prťátkám, přijde mi to den ode dne lepší. Hlavně se snažím ho vždy ve vhodnou dobu nakojit, aby nebyl nevrlý kvůli hladu. Snažím se mu dávat pít ještě dřív než začne hlady plakat. Když je ideální den, tak má intervaly kojení tak po 3h. Takže když chci jít třeba po 2h ven a vím, že se nestihneme do 3h vrátit, tak mu radši nabídnu prso, aby nezačal třeba v obchodě plakat. Má to totiž tak, že jakmile vyjedeme ven, ať už v kočárku nebo autem, tak začne projevovat hlad. Jako kdyby naše branka od zahrady byla začarovaná. Však vy také vychytáte podobné drobnosti.
