Misho, a jak tě učily rukou držet prso? Já se všude dočítám, že se má držet prsty do písmene C (palec nahoře a ostatní prsty ve spodní části prsa), ale já jsem to nikdy nedělala a když jsem to teda v zoufalství zkusila, tak se malý akorát dusil. Dělám to tak, jak mě to naučili v porodnici – ukazováček a prsteníček jsou do tvaru nůžek (jako z Kámen-nůžky-papír), prsteníček po bradavkou, ukazováček nad, aby se tím dvorec vysunul dopředu a zároveň se ukazováčkem tlačím na prso, aby mohl malý dýchat. On se totiž do prsa vždycky zaboří málem až po uši a pak nemůže dýchat. Proto mě dokáže naštvat, když vidím v časopisech jen fotky přisátých dětí, které se vůbec prsa nedotýkají. Teď už to máme tak natrénované, že už prso prostředníčkem nepodpírám a jen ukazováčkem (a někdy ukazováčkem a prsteníčkem) trochu tlačím prso nad dvorcem, aby měl malý volný nos na dýchání. Spočítala bych na prstech jedné ruky, kolikrát se mi podařilo kojit absolutně bez prstů. Možná nemám tu dokonalou (a jedinou správnou) techniku kojení, ale hlavně že kojím a malý se dostatečně napije. Jak jsem ti psala – u mě se během pobytu v porodnici vystřídaly všechny dětské sestry, ale žádné se nepodařilo malého přiložit tak, aby sál. Když se poprvé doma přisál, tak jsem myslela, že se štěstím zblázním, také jsem byla už pomalu smířená s tím, že prostě kojení z prsa není pro nás. Možná už je malý stresovaný dopředu a ty také. Já jsem jednou byla tak zoufalá, že se nechce přisát, že jsem ho položila na postel, kde jsem seděla a říkám mu, tak si řvi, když se nechceš napít a začala jsem brečet také (nad svojí neschopností). Naštěstí byl u nás manžel, takže malého i mě mohl utěšovat.
