Ahoj,
jo u mě se manžel taky snaží, někdy teda taky ne moc, ale od čtvrtka se stará víc, to spadla dcera ze schodů a mě to strašně rozhodilo, víc než jí, asi hormony či co ale od té doby jsem taková že bych hned bulela. Dokonce včera v autě, manžel jezdí dobře a opatrně, jeli sme na chatu a před náma jel favorit asi 40 tak ho chtěl předjet v místě kde je vidět a v dáli bylo v protisměru auto a já vykřikla že je tam auto jako kdybychom měli bourat, tak sem dostala vynadáno že takhle ne, že se mě mohl leknout a celou cestu mi pak tekly slzy jak hrachy a nešlo to zastavit. Přitom nic se nestalo jen já nemám naprosto žádnej odhad na zdálenosti. Ale myčku už obstarává manžel, dneska i sušičku, aniž bych něco řekla, koukám a už je složeno, no a samozřejmě když přijedeme z nákupu tak už nesmím odnést skoro ani toaletní papír.
Jak to máte s jídlem, já měla dnes chuť na palačinky, udělala sem je tedy a snědla stěží dvě a připadala sem si jak koule(ještě větší než sem) to mě vždycky naštve když mám na něco chuť a pak to ani nejím.Muži vadí že jím malo, nebo vůbec, ale já prostě nemůžu, dám si skleničku džusu a sem po večeři 🙁
