Asi ty hormónky citlivosti s náma teď pěkně mávají. Včera měla dcera rozloučení s páťáky (je tu škola jen do 5 tř.) měli to od 17h a já jsem se fakt necítila dobře tak jsem se ji omluvila a že je šikovná a velká holka, že nemusí mít u sebe mamku tak ať jde sama. Za čtvrť hoďky telefon že všichni spolužáci tam mají mamku a někdo i taťku a ona je tam sama. Tak sem volala mojemu kdy dorazí s práce aby mě tam zavezl, ale nebral mi mob. no a já se rozbrečela jak želva on mi ho nebral protože už byl pár metrů od domu no a jak mě tak viděl tak že tam jedem hned jen ať se trochu upravím. Holky mi tam došli a ta naše holka plakala na záchodě ale jak mě uviděla tak byla šťastná no a mě se zase chtělo brečet. Nakonec jsme tam byli až do půl 9 já sice děsně trpěla ale co bych neudělala pro dceru. 😀
