To mě přítel sice nechodí do hospody, ale pořád zase někde leze – po stěně, po skalách. Snažím se mlčet, protože doufám, že to umírní až se malá narodí. Ted mi jede na víc než týden na hory. Je mi z toho smutno, protože se mi zdržel poslední projekt v práci a já potřebuju sedět u Pc a nemůžu ani za mamkou na chalupu, takže tu budu celý týden sama :(.
Dneska na mě padla strašná depka, jela jsem vlakem z kontrolního dne na stavbě a přemýšlela, co všechno mám v příštím týdnu zařídit kvůli práci. Je toho ted nejak moc, pořád v práci vyskakují nějaké nečekané dodělky a nedaří se dokončit poslední slíbený projektík rodinného domu. Tak strašně jsem si přála aby už byl srpen, že mě to ve vlaku málem rozbrečelo.
