Ros.lenko, a to si myslíš, že já mu to připomenu jen jednou 14 dní předem? 😀 Loni jsem měla deprese z toho, že jsem 1.května neměla od něj ráno konvalinky (je to tu takový národní zvyk) a tak jsem ho letos do květinářství raději rovnou zavezla autem, abych o ně nepřišla 🙂 Loni jsem si je šla dopoledne koupit sama, prý mi je chtěl koupit až odpoledne, ale to já měla strach, že už nebudou. Za to mi ale občas při cestě z práce nebo odněkud jinud přiveze kytičku natrhaného lučního kvítí. Třeba jen pár kvítků, které zahlédl z auta. To je fakt moc milé.
My to máme ale navzájem vůbec s dárky těžké – ani jeden k narozeninám vlastně nic nepotřebujeme, takže si dárky vybíráme třeba až 1-2 měsíce po 🙂 Co by asi za to jiné ženské daly, kdyby si mohly vybrat co chtějí, ale já si kupuji věci až když je potřebuji – oblečení, boty, kabelky, kosmetiku. Největší radost mi udělá knížka z antikvariátu za pár korun. A ani nemluvím o dárcích k svátku. Manžel si letos k svátku nevybral nic a k narozeninám jsem mu tak dlouho vnucovala katalog s nářadím, až si nakonec vybral nějakou vrtačku, kterou potřebuje, ale nějak ho nenapadlo si jí kupovat. V obchodech s elektronikou třeba okukujeme LCD televize, ale ani nás nenapadne si jí koupit, i když peníze na ní jsou. Těšíme se, že si jí koupíme tak za 10 let, až nám odejde TV co máme 🙂 Je super žít s tak skromným chlapem. Když se ho ptám, co by chtěl za dárek, tak vždycky říká, že nic, že má mě a to mu stačí 😀
