Myslím, že s věkem člověk pozná, co je v životě důležité a tak ty datumy narozenin a výročí neřeším 🙂 Mám s mým manželem také ještě jeden zážitek s kytkou. To jsme spolu ještě chodili a já za ním letěla do jižní Ameriky, kde byl tehdy pracovně. Čekal mě na letišti, ale bez kytky. Já jsem čekala romantiku jak z filmu, byla to moje první cesta za ním. Tak jsem mu to asi po hodině řekla, že jsem čekala kytku. Kdybyste viděli, jak se chudák tvářil. Chtěl koupit kytku až na letišti, ale ten den měli zrovna zavřený obchůdek :S Bylo vidět, že ho to fakt mrzí. Příště když jsem za ním letěla tak mě čekal s obrovskou kyticí tropický květin, kterou raději koupil ve městě. A kdykoli během mého pobytu zahlédl podél cesty nějakou fakt pěknou kytku, tak zastavil, vylezl a mačetou mi jí usekl. Tam to rostlo jako plevel, kytky za které se platí několik stovek korun v českém květinářství tam rostly divoce a byly daleko větší a krásnější. Teď se sice musím spokojit s menšími, třeba lučním mákem, ale dělá mi to stejnou radost jako tehdy. A když jsem za ním přijela podruhé, tak to bylo na vánoce, já mu dovezla několik dárků, on mi vyrobil z tropického dřeva náhrdelník, náramek a naušnice, ale byl hrozně špatný z toho, že mi dal vlastně jen jednu věc a já pro něj měla tolik balíčků. Tak mě potom donutil, abych s ním jela do parfuremie a vybrala si parfém. Mě udělají jeho ručně vyrobené šperky (kombinace kovu a dřeva) vždycky hroznou radost, navíc jsou originální a vím, že na nich musel dlouho pracovat. Na drahé šperky si nepotrpím, dávám přednost unikátům, takže mám už od manžela hezkou sbírku. Z jižní Ameriky jsem si přivezla dva náhrdelníky, které domorodci vyrábí z velkých brouků a dodnes lituji, že jsem si jich nekoupila víc. Jsou dost extravagantní a jsem ráda, že se moc lidí nepídí z čeho jsou, protože se většině zvedne žaludek 🙂
Při mé první svatbě jsme nechtěli moc utrácet (všechno jsme si museli platit sami), manželových příbuzných bylo jako psů, tak jsem navrhla, že by se to mohlo udělat menší, bez dětí. Na to se švagrová šprajcla, že bez svých tří dětí (skoro dospělých) nikam nepůjde. Tak tam nakonec byli všichni. Stejně se mládež hned po obědě sebrala a jela domů hrát videohry :S
Raduš, to je teda dost drsný, že to manžel nedohnal ani dodatečně. Držím ti palce, abys byla dostatečně silná a ty jeho narozky také bojkotovala.
