Manžel se ozval až v 11.30h. Spadlo to ze mě, že jsem si pak na povzbuzení musela dát malého panáčka Baileys… a pak ještě jednoho malého. Asi si dokážete představit, co se mi všechno honilo hlavou – Maxík vyrůstající bez tatínka, já bych ztratila muže svého života, musela bych se asi vrátit do Čech, protože bych nejspíš ztratila nárok na zdravotní pojištění nebo rychle sehnat nějakou práci a Maxíka dát do jeslí mezi úplně cizí lidi, hypotéka na krku… :S
Budu tu nejspíš celé 4 měsíce sama. Ale dnes už tu byla na návštěvě známá, kterou jsem pozvala. Takže si to budu plánovat tak, abych na každý den něco měla – návštěvu u doktora, nákup ve větším městě, výlet, návštěvu (ať už k nám, nebo k někomu), vycházky. Maxík je zatím zlatý, tak to snad bude tak i nadále. Spousta manželových (a nyní i mých) známých mi nabízí, ať se na ně obrátím s čímkoli bych měla problém. Je to milé. Nejlegračnější je to asi se sekretářkou od manžela z práce – ta si „podmiňuje“ pomoc tím, že jí musím přivézt ukázat Maxíka, je z něj úplně hotová. Už nám hodně pomohla s různou administrativou, když už jsme nevěděli, co s úřady udělat, aby nám vyhověly.
Roslenko, díky za postřeh k chraptění. Já si myslím, že se nadýchal studeného vzduchu na vycházce, i když ho kontroluji, aby náhodou nedýchal pusinkou. Já na ztrátu hlasu občas trpím, když jsem nastydlá. Mám třeba jen trošku rýmu, trochu mě škrábe v krku, ale nemůžu skoro mluvit. Jednou se mi stalo, že jsem ztratila hlas úplně. Takže to možná bude mít Maxík po mě. Zkusím se na to zítra zeptat doktora při očkování, snad na to nezapomenu.
