Ahoj Leni,
nic si z toho nedělej…já to mám doma podobný…teda ještě před týdnem jsem měla. Přítel se se mnou o mimču nebavil a občas jsem měla pocit, že když jsem o něm začala mluvit sama, jako by to téma pro něj bylo Tabu a stáhnul se do sebe a jen mlčel.
On má takovou povahu, takže jsem to moc neřešila a říkala jsem si, že to bude vnímat jinak, až mi začne růst bříško a až se pak prcek narodí, vím, že to bude miliónový táta…vidím, jak se chová k našemu synovci a šíleně si to strejdování užívá 🙂 .
Ale minulý týden tomu nasadil kurunu, když jsem mu řekla, že je mi zase zle a on mi odpověděl: „Co jsi chtěla, to máš“ – přitom u nás to bylo také tak, že s požadavkem na miminko přišel první.
A to víš, moje hormony a dlouhodobé ticho na téma miminko udělalo své a už jsme byli v sobě. Přítel je kliďas, nikdy se nehádá, ale tentokrát se rozjel, řekl mi tak ošklivé věci, že jsem jen lapala po dechu s očima plými slz a nakonec jsem se jen odebrala do ložnice.
Jsme spolu 3 roky a ještě jsem od něj nedostala kytici. Tentokrát, jsem hned druhý den večer dostala kytici jako trám, s omluvou a balíkem ovoce 🙂 .
Fakt mě to překvapilo, ale přiznal se mi, že je to pro něj nová životní situace a že se s ní teprve zžívá a že se omlouvá za to, jak reagoval.
Což chápu, pro nás oba, je to nová role a zkušenost a musíme se s tím poprat.
Ale od té doby, je jako vymněněný, začal se radovat se mnou, začal sám od sebe řešit kočárek, kam dáme v ložnici postýlku atd.
Takže se neboj, některým to jen trvá déle…a u nás bohužel pomohlo, že se hádkou vyčistil vzduch.:O
