Ahojky Veroniko, jsem na tom podobně jako ty ,nejdřív pohoda pak po 13 letech manželství zklamání,rozvod a teď štěstí a očekávání třetího mimi.( snad chlapeček,ale to už jsem popisovala v předchozím příspěvku 🙂 )
Moje těhotenství je od začátku jiné než ty předchozí a hlavně úplně jak popisuješ ty pořád nějak komplikované,( styk s neteří,která měla neštovice ,já ne :'( , cysta , bolesti břicha,prostě pořád něco.) ale nedali jsme se a ted už je to kromě těch veder venku snad vše OK.Je mi 33 a jsem 27 tt. a jsem ŠŤASTNÁ a naši rošťáci taky.Přítele přijali úplně skvěle oba mu sami od sebe říkaji ,,tati“ a na mimčo se moc všichni těšíme.
Tak se drž a neboj vše dopadne dobře ,hlavně se co nejméně nervuj já se pořád nervovala,že něco není v pořádku,že něco nedopadne tak jak má,že necítím pohyby (už dávno cítím 😀 ) a myslím,že to miminku neprospívalo.Teď už se snažím být v klidu a užívat si každý den.
Přítel se moc moc těší a bude myslím skvělý táta,už sice je tak trochu těm mým odrostlejším,ale ještě neměl mimi od začátku.
Takže jak říkám ŽÁDNÉ NERVY,ŽÁDNÝ STRES ať máme krásná zdravá miminka <:o)
Iva
