Tak já tedy nevím, asi se trochu vymykám, ale z názorů, že nastřižení ani šití tolik nebolí, mi naskakuje husí kůže.Prostě mi to nedalo, abych se taky nepodělila o svou zkušenost.
Celý můj porod byl docela očistec, kontrakce od sebe nebyly snad nijak časově odděleny, nemohla jsem pochopit, když mi radili ,až přijde kontrakce, zatlačte… ehm…a kdy, když ty kontrakce snad vůbec ani neměly konce ani začátku. Byla jsem z toho zmatená a totálně vyčerpaná…nakonec rady jakmile vás to bude nutit tlačit, tak tlačte… opět zmatek…nic mě nenutilo, jen ta příšerná nesnesitelná a totálně vyčerpávající bolest. Až později jsem si uvědomila, že to mohlo mít souvislost s dávkou oxytocinu zřejmě… že zkrátka z normálně se střídajících stahů se stalo něco jednolitého obrovského a nekonečného.
Na závěr přišel zmíňovaný nástřih, pravda, dopředu jsem se nezmínila, zda s ním souhlasím, či si ho nepřeji a pak už jsem byla tak vyřízená, že jsem nestačila zareagovat. Dr. nastřihla, pak už jen vytřeštila oči, polohlasem řekla „a sakra“ , a já přidala další auuuu, cítila jsem to setsakramentsky dobře, on ten nástřih pokračoval hlubokým nátrhem. A následné šití? Každičký jednotlivý steh bylo jen další a další bolestivé týrání. Jsem tedy zásadní ateista, ale tehdy jsem se fakt začla modlit, ať už mě proboha nechají napokoji. A přirovnání k zubaři? No to teda raděj půjdu desetkrát si nechat vrtat zub.
Taky následné hojení byl mazec, po celé šestinedělí se jizva nebyla sto přes veškerou péči zhojit a zacelit, i gynekolog se tehdy vyjádřil dost nelichotivě o hloubce nástřihu, nicméně poradil ještě další prostředek k urychlení hojení, o kterém jsem nevěděla, že existuje. No a sex po porodu? Byť mi to bylo líto kvůli manželovi, ale to prostě možné nebylo více než půl roků. A pak další asi 2 měsíce skutečné trpělivosti, pochopení a citlivosti ze strany manžel. Díky za to, že je tak skvělý 😀
Takže po této zkušenosti se teda při dalším porodu budu setsakramentsky jistit, aby k nástřihu došlo jen v opravdu nezbytném případě.
Závěrem chci ještě podotknout, že jsem byla naprosto smířená s tím, že porod bolí a že bolí hodně. Myslím, že jsem se do poslední chvíle udržovala v dost dobré fyzické kondici, protože jsem byla aktivní do poslední chvíle. Jako aktivní sportovec (přes 20 let ježdění na koni) jsem si bolesti z různých úrazů užila dost a dost, zlomenin, potrhaných vazů, hlubokých tržných ran i střetu s náklaďákem. Nic z toho se ale bolestem porodním ani jen nepřiblížilo.
Takže skutečně můžu říci, že jsme každá úplně jiná a těch aspektů ovlivňujících míru a intenzitu bolestí, a schopnosti ji snášet, bude asi víc než je běžně zmiňováno.
Všem nastávajícím maminkám přeji co nejideálnější porod, zdravá miminka a hodně radosti a štěstíčka s malými klubíčky 🙂
