Ahoj holky – maminy,
jsem hrozně ráda za Vaše příspěvky, všechny jsem je četla s napětím a skoro bez dechu, protože jsem se včera vrátila ze screeningu ve 14tt., kde mi vyšli testy z krve 1:380 na Dawna…a ještě jakési dva syndromy, které si přesně nepamatuji. Hledala jsem na netu vysvětlení co to znamená a jaké jsou pravděpodobnosti na postižení mimíska a jsem ráda, že jsem našla Vaši diskuzi. Samozřejmě se mi teď honí hlavou spousta věcí, jak se zachovat v případě, že by další vyšetření postižení potvrdila. Rozhodně nechci jít na odběr plodové vody a jsem hrozně vděčná za přečtení příspěvku „berunky“ protože mě hodilo do jakési pohody a s menšími obavami budu podstupovat další vyšetření. Každopádně názor na to, zda si nechat či nenechat postižené dítko…musím říct, že bych v tomhle byla asi sobec…ale kdo to nezažil nebo to nevidí ve svém blízkém okolí, neví co je to za starost, nervy a potažmo vnitřní trápení…chtěla bych být jednou babičkou a vidět moje dítě růst, studovat, užívat si všedních věcí a starostí…navíc nejsem ta povaha, která by byla silná a vydržela ten celoživotní nápor…na střední jsem jako dobrovolník jezdila pomáhat do jednoho ústavu s takto postiženými dětmi – některé zážitky jsou k nezaplacení, ovšem i tak je mi jich líto a chce se mi brečet, když vidím jak to mají těžké spíš ty maminy než ty děti, které si to neuvědomují. Měla bych pocit, že jsem „otrokem“ toho dítěte, které vlastně nemá ze života taky nic, stejně tak jako rodiče… tudíž bych zvolila zřejmě cestu potratu… i když se to ve mě mele neuvěřitelným způsobem… 🙁 takže teď mi zbývá jen doufat a věřit, že mi další testy vyjdou lépe a mimášek bude zdráv a dotáhneme to spolu až ke zdárnému shledání 🙂
