Já jsem si ho nechala.
Byla jsem na umělém oplodnění. Vyšlo nám to na první pokus, V 5. tém týdnu jsem se dozvěděla, že čekám dvojčátka, byla jsem štěstím bez sebe. Bohužel ve 20.tém týdnu na ultrazvuku zjistili, že je něco špatně se srdíčkem. Hned mě poslali do Motola, tam jsem jezdila snad jednou týdně. Bohužel měl nevyvynuté srdíčko, plicní žíly, aortu a jednu plíci.
Navrhli mi redukci, ale já jsem to odmítla. Bála jsem se, že potratim obě děti. A pak jsem si řekla, že má každý právo na život. Dali jsme mu šanci.
Byl na třech osmihodinových operacích srdce a na menších operacích.
Podstoupil spoustu vyš., rehabilitací, …
No a ted když jsme se začali smiřovat s tím, že je mentálně postižený – řekla mi pani doktorka z kardia (že ho budou operovat až bude kolabovat) ale šanci na přežití nemá. Řekla užívejte každého dne.
v tu chvíli jsem si říkala, to je podpásovka. Dřete se s tím prckem a to se s nim jako ted mam rozloučit? Jak si to představuje. Kdyby mi to řekla, alespon soucitně.
Jindříšek je krásný chlapeček. Je pravda, že neustále pláče, knourá a křičí ( což je ubíjející), ale je to moje dětátko a chci aby tu bylo dlouho ikdyž je mentálně na úrovni 6měsíců.
