RE: Porod v září?

Dobré ráničko maminky, těhulky 🙂

Využívám volné chvilky než se maličký probudí a napíšu vám o porodu radši ale jen tu první čast tu druhou radši někdy jindy ať nikoho nevyděsím.
To že už jsem byla otevřená na 2 cm, to už bylo dávno 🙂 V pátek jsem měla jít na toho doplera, jestli je placenta v pořádku. Placenta byla ok, ale co neukázal ten zázračný přístroj na ozvičky? Silné kontrakce a já samozřejmě opět nic necítila 😀 Ukecávala jsem dr. že ještě rodit se nehodlám, vždyť to není možné, že žádné bolesti nejsou, ale nenechal se ukecat. Pozval si na to mamku a ještě manžela (kterého zná z nemocnice) takže mě ukecali, že si mě nechaj v nemocnici, daj klystýr a uvidí se. Ale já prostě jsem ještě rodit nechtěla 😀 takže jsem v noci vůbec nespala, myslela jsem kdy se to rozběhne, navíc jsem byla na pokoji s maminkou, která už měla mimi u sebe a pořád plakalo, takže docela mazec.
Ráno když se dr. díval, tak jsem byla zase o něco víc otevřená a on navrhoval, že mi to vyvolají, ale já chtěla přirozený porod, ale ukecal mě, že mě píchne vodu a pak se uvidí, žádné léky. Tak jsem souhlasila. Zavolala manželovi, aby přijel a hlavně se psychicky připravil 🙂
V 10 hod. mi natočili ozvičky, dali klystýr. V 11 hod. dr. píchl vodu a už to začalo :O Seděla jsem na záchodě a čekala až voda trochu víc odteče, abych mohla pochodit. Jenže pořád tekla a tekla, tak jsem si stoupla do sprchy a čekala až přijdou kontrakce. Jenže co se nedělo?? Nic nepřicházelo 😀 😀 Sestřička co mě rodila se divila, jak to že nic necítím, že jestli jsem si jako vědoma, že rodím 😀 . Tak jsme laškovali, bavili, občas přišla nějaká silnější bolest, ale pořád se to dalo vydržet. Pak jsem si šla lehnout, že se mrkne jak to dole vypadá, že to není možné, že pořád nic necítím, jestli se to náhodou nezastavilo. Ale ne, byla jsem otevřená víc a víc. jakmile jsem si lehla na bok tak to začlo a já se začla trošku bát, že už ty bolesti přicházejí. Sestřička nadšená a říká no konečně vím, že rodíte 😀 Tak jsem si zašla ještě do sprchy, kde jsem se pohupovala ze strany na stranu a čekala na tlak, jako by na velkou. Až to přišlo, tak jsem si šla zpátky lehnout, párkrát jsem zatlačila, mezitím sestřička se postupně oblékala do munduru, pak zavolal dr. a přišla ta chvilička na kterou tak netrpělivě 9 měsíců čekáme 🙂
Všechno mi dr. říkal, kdy mám zatlačit a tak, takže to bylo v pohodě. Ani nevím jak dlouho jsem tlačila, přišlo mi to ale jen chviličku a najednou mi říká: “ Tak Verunko a teď se naštvěte na celý svět, naberte síly a pořádně zatlačte. Klidně si u toho zakřičte, ať vás slyší na vrátnici“ 😀 😀 Tak já zatlačila, nevydala jsem ze sebe ani hlásku, nějak to nešlo, on mi trošku pomohl nějakým hmatem na bříšku a najednou přišla taková úleva a Matýsek byl venku 🙂 Byl to krásný pocit, jednak pocit úlevy a jednak pocit štěstí, že maličký je už na světě. Porození placenty o té vůbec nevím, jen jsem byla nastřižena a šití bolelo víc než porod samotný :'( . Nastřižení vůbec nebolí a šití no asi podle toho kdy injekce začne působit.
Takže zhodnocení porodu? Nebudu psát, že to nebolelo vůbec to né, bolelo a občas to bylo dost nepříjemné, ale myslím, že na prvorodičku to byl porod krásnej. Hoďku a půl rodit, to by mi mohl kde kdo závidět. Takže holky, nestresujte, i provorodičky můžou mít krásný porod. No a co se dělo po porodu, tak radši někdy příště, nerada bych někoho stresovala. Hlavní ale je, že jsme oba dva v pořádku a máme se čile k světu, ikdyž šití hodně zlobí, nejhorší je sezení :S

Marky a Monýsku, myslíme na vás 🙂