Dobrý den, jak jsem si tu přečetla, že u císařského řezu není o co stát, tak jsem získala potřebu sdělit vám všem, jak jsem po porudu prvního dítěte dopadla já. Při ultrazvuku v průběhu těhotenství jsem se dověděla, že dítě má moc velkou hlavičku. Tento fakt však lékaři při porudu ignorovali, i když jsem měla břicho jak vzducholoď, přibrala jsem 30 kg, tak to nějak neřešili, nevzali mě na ultrazvuk a nechali rodit přirozenou cestou. Prý k císařskému řezu nebyly sebemenší indície. Lékařka mě navíc, netuším z jakého důvodu, chtěla ušetřit nástřihu, takže mě nechala roztrhnout až do aleluja (durch do konečníku). Protože jsem byla nezkušená prvorodička, nic mi nebylo divné. Větry mě ucházeli do pochvy, svěrač mi nefungoval. Ale nikdo nic neřešil. Když jsem si neustále u lékařů stěžovala, že mám pocit, že mám ve střevu díru a že od porudu jsem inkontinentní – stolici, tak jsem od nich dostala prášky na hlavu. Byla jsem zoufalá, nevěděla na koho se již obrátit, aby mi pomohl. Gynekolog mi navíc řekl, že mám nejspíš problémy se sexem. Obtelefonovala jsem půl republiky, následně i procestovala, ale vždy když mi zjistili mé nálezy rektokelu (střevní kílu), defekt svěračů, rektovaginální píštěl (díru ve střevě) a kompletně utrženou dělohu, kdy mi řekli, že si mám odrodit co chci a musí pryč, tak se mnou nechtěl nikdo mít žádné dočinění. V Olomouci jsem byla pětkrát objednaná na operaci, ale vždy jsem přijela zbytečně, protože lékař mi vždy řekl, že se omlouvá, ale že si špatně naplánoval plán operací a že nestíhá, že má moc operací nádorů a to je přednější. V Brně jsem nedopadla o moc lépe. Následně jsem byla ještě v Novém Jičíně a Ostravě. Zde mi konečník zoperovali, ale nedá se říci, že bych si tím nějak pomohla. Dodnes necítím, že mi uchází nekontrolovatelně větry. Hráz mám stále bolavou. Navíc po operaci jsem si dva měsíce nemohla sednout a to nemluvím o bolesti při sednutí ještě x měsíců po porodu. Následky po porodu mám tedy do smrti. Takže vám řeknu, že raději vydržím bolesti břicha 14 dnů, než takto dopadnout. A od rození dětí jsem zřejmě již vyléčaná. Také k lékařům v současné době jdu jen, když už si myslím, že nemůže být hůř. A řeknu vám, v příštím životě chci být raději chlap.
