Šárko, pokud dáš jen na názor rodiny a okolí, tak si to můžeš potom třeba celý život vyčítat. Nejdůležitější je to, jak to cítíš ty a tvůj přítel. Pokud ho máš ráda a on tebe (vím, že si člověk nemůže být nikdy na 100% jistý, ale hodně se dá vycítit z maličkostí) a navíc se miminku nebrání, tak bych si miminko určitě nechala. Je ti už 19 let, takže zas tak mladá nejsi. Jiná situace je třeba v 15 letech, kdy dívka ještě není ani psychicky vyzrálá. Určitě by se škola dala na rok přerušit. Pokud jsi asi měsíc těhotná, tak bys tenhle ročník ještě mohla dodělat a pak by se vidělo. Mohli by ti třeba po roce umožnit individuální plán výuky. Chodila jsem do třídy s klukem, který jezdil na dialýzu a také často marodil, pak dělal jednou za půl roku vyrovnávací zkoušky. Pokud si na vejšce, tak tam se to dá také vyřídit s děkanem. Třeba se přece jen v rodině někdo najde, kdo ti podá pomocnou ruku a pomůže třeba potom s hlídáním. Možná bude přítelova rodina k tobě vstřícnější.
Také je otázka, co si lidé představují pod výrazem „zkazit si dítětem život“. Že nebudeš moci chodit na diskotéky, studovat v zahraničí? Znám několik žen, které měli dítě jako mladé (17-19 let), ale jsou šťastné. Některé si dodělaly školu později, cestovat se dá i s dítětem, teď jsou úplně jiné možnosti.
Určitě dej na svoje pocity. Jak píšeš, že bys miminko strašně chtěla, tak by bylo asi velkou chybou jít na potrat. Mohlo by to na tobě zanechat velké psychické následky.
Ještě malá poznámka k tomu, co napsala Peťula, jak ti „vynadala“ za tu antikoncepci. Může se stát cokoli – prasklý kondom, zapomenutý prášek nebo jen o trochu vášnivější předehra, která skončila nechráněným stykem. Spousta věcí se stane a člověk si až potom uvědomí, že to měl udělat jinak. Snažte se s přítelem rozhodnout co nejdřív, jak dál. Jestli miminko ano nebo ne. Držím ti palce!!!
