Já tě Peťu taky chápu.
Víš já mám trochu takový pocit, že jsem něco zanedbala nebo jsem divná, že myslím na mimčo.
Jak sem psala, že mi 3 dny bylo špatně, tak si to přičítám životosprávě…. Ale taková jiskra naděje tam je.
Barunko, jak si psala, že jste se s manželem milovaly často – tak to mi fakt skoro poctivě obden 😀 Takže nejen že Milý můj je „vycucnutý“, ale čekám na ms jako na zavolanou. Měla bych to dostat pokud to půjde dobře 12.2, takže stále souložíme aby ta jiskra naděje se trochu víc posílila. Škoda je, že jsme všechny tak daleko od sebe. A nemůžem se kromě netu někde sejít.
Moc moc moc se budu těšit na další zprávu od vás a doufám, že už tu budou jenom samá pozitiva 🙂 Vždyť naděje umírá poslední a usmát se minimálně 1x denně to nic nestojí a příjemné slovo taky ne 🙂
Ahojky květinky – mám hlad a tak jdu vařit :-)))):P
