Ahoj Peťule,
tak tvůj stav přesně znám. Být na to psychicky sama. Ono to co se týká pocitů a myšlenek, tak podle své zkušenosti vím, že ta „úleva“ přijde až když víš, že můžeš.
Mě to od přílete děsně děsně překvapilo. On o tom taky nemluvil a po tom co jsme prodělaly tak ani před vánocema nechtěl slyšet o mimču. Ale naštěstí když ví, že máme po 3 ms, tak bychom mohly 🙂 chce to zkusit. Ale má děsnej strach. Tak jestli to vyjde nebo ne – nechce vědět. Až bude po našem kritickém 20 týdnu. Ale jsem přesvědčená, že to nevydrží 🙂
Neboj – na trápení nejsi sama !!!!
Co se týká zamlklého potratu tak to ani nevim co je …… znám terminus technikus co je samovolný potrat, ale co je zamlklý to fáááákt nevim.
A že se dcera špatně učí? Neboj to přejde a „smutno“, že nemáte dostavěno ? I to bude, musíš věřit v něco příjemného – i když vím, že je to těžký.
DRŽIM TI MOC MOC MOC PALCE ABYS TO ŠPATNÉ A SMUTNÉ OBDOBÍ PŘEKONALA.