Ahoj holky,
řeším teď také problém s početím, ale trochu z jiného soudku. Už dvakrát jsem byla těhotná se svým přítelem, ale obě těhotenství skončily v 6. měsíci kvůli vážným vývojovým vadám plodu. Ani v jednom případě se ale nepotvrdila žádná ze známých diagnóz, takže se v podstatě neví, proč se to stalo. Doktoři nám teď radí, ať radši jdu na inseminaci, že se nedá odhadnout, jaká je pravděpodobnost, že i další dítě bude postižené a že s jiným spermatem je větší šance na zdravé dítě.
Přítel mě sice uklidňuje, že mu nevadí, když budeme vychovávat dítě, které nebude jeho, ze mu stačí, že já budu šťastná. Ale co když mu to začne vadit v budoucnu? A jaké to bude, mít doma „cizí“ dítě? Co byste dělaly vy?
Neumím se rozhodnout, jestli to napotřetí zkusit s přítelem a riskovat, že zase budu muset rodit v 6. měsíci, což je hrozné. Oba ty porody mě úplně vykolejily z normálního života. Když jsem otěhotněla podruhé, jsem ani nepomyslela na to, že by se to mohlo opakovat, ale stalo se to.
Taky už nejsem nejmladší, třicítku už mám za sebou, tak začínám být trochu netrpělivá.
Poradíte mi někdo? Díky.
