RE: Problémy s početím

Kris,já jsem měla zamlklé těhu v 9tt,ale nějak se mi to vrtlo. Do nemocnice jsem nastoupila ráno a do odpoledne 13hodin jsem čekala a modlila se abych se probudila a zjistila jsem,že to byl jen velice hnusný sen. Do té doby jsem pojem zamlklé těhotenství vůbec,ale vůbec neslyšela a to mi je přes 35let. Bohužel se mi to nezdálo a když přišla sesřička,že už jdu na sál tak jsem zjistila,že je to realita. Po tom víkonu,nevím kolik minut jsem byla na sále jsem hodku spala. Pak my sestra dovolila se po troškách napít a za další hodku se ptala zda nechci polévku-bodla mi něco teplého do bříška. Jenže mě začalo pobolívat břicho,asi jako když to máš dostat,takový křeče. Říkala jsem si,že to přichází k sobě -to jsem měla i po porodu a čípek zabral. Na 17hod.byla večeře a ikdyž jsem měla bolesti tak jsem ji snědla,ale né všechnu na jednou-aby mi nebylo šoufl.Břicho bolelo už permanentně a já už chodila po pokoji v předklonu,seděla na bobku a mačkala si břicho. Kámoška psala ať to jdu říci sestře. Ta mě odbyla s tím,že až někdo příjde,asi se nechtěla se mnou zabívat když ji končila za půl hoďky směna. Myslela jsem,že to nevydržím,ale po soucitnejch sms od kamarádek se 3/4hodinka překulila a tak jsem to šla říci sestře. Ta mi donesla čípek a injekci na zavinování. Po 3/4hodině přišla a když mě viděla-občas zimnice občas teplota a i nazelenalá tak šla volat dr a zapnout ultrazvuk. Ten si zavolal ještě doktorku a s ní jsem šla na vyšetření. Zjistili mi,že se mi uzavřelo děložní hrdlo(chtěla jsem být pořád těhotná-psychika) a že krev se mi hromadí v děloze. Volala anesteziologovi s tím,že jsem jedla tak prý až v půl 11večer se ukáže. Dostal jsem větší čípek a injekci na uvolnění. Ve 21.30 přišla sestra,že na tu operaci-revizi půjdu znova a dostala jsem do žíly antibiotika. Ve 22.30 přišla doktorka a šli jsme na ultrazvuk a i mě vyšetřila a zjistila,že je to pořád stejné a šla jsem na sál. Tam mi píchli injekci do páteře a ta doktorka mě znovu vyčistila a odsála mi cca100ml krve. Taky říkají,že jsem to měla komplikovaný tak počkat i půl roku. Nevím,bojím se toho. Mimčo chci,ale ikdyž bychom už od příštího týdne mohli na mimču pracovat tak se mi do toho nechce.Hned po té revizi bych na to skočila znovu,abych otěhotněla,ale jak se blíží ten čas kdy už jo tak z toho nadšená nejsem.Nevyznám se v sobě.

Jo a mám tři kámošky-jedna má kluka a holku,rozvedla se,našla si přítele a otěhotněla-plánovaně,v 5měsíci zjistili,že je to mrtvé a musela to porodit,po třech měsících otěhotněla znovu a teď má 9měsíčního kluka. Druhá ta má holku jako já(11let) a když byla těhu tak jsem ji určovala co to bude pomocí prstýnku a kolik bude mít dětí. Vyšla ji holka a jen jedno dítě. Po 3letech otěhotněla,tak jsem si řekla,že to lže(ty prstýnky) a těšila se s ní na mimčo. Jenže co čert nechtěl v 6měsíci to v ní umřelo-byla to holčička a když se jí i po tak dlouhé době ptám zda by s novým přítelem nechtěla mimčo tak říká,že ne. Celkem mají ona jedno a on dvě děti,takže to prý stačí.Třetí kámoška má dva kluci 15 a 12let a loni na začátku roku otěhotněla.Na kontole ji dr řekla,že má na děloze nebo na vejcovodu miom a že to mimčo musí pryč,že by to s ním vyrůstalo a pak by ji to prasklo(snad to tak je a mysleli si aby to nebyla rakovina),přála si holčičku ala jak ji strašili tak přerušení podstoupila a sebrali ji vejcovod a je vyhořelá,protože se ukázalo,že to bylo zbytečný jít na potrat. V květnu jde na kontrolu a chtěla by se pokusit a to třetí,prý ikdyby to byl kluk.

Já jsem byla u kartářky a ne jedný a to ještě jedno dítě budu mít.