Ahoj Holky, u mě je to složitější je 31 let a jsem už skoro 7 rokem po přechodu…takže naděje na dítě je už opravdu minimální….ze začátku jsem se s tím smířit nechtěla a hledala jsem alternativu, kterou by to šlo….Nakonec jsem se s mířila s tím, že děti mít nikdy nebudu a abych se neupila ze žalu k smrti, našla jsem si aktivitu, která mě postavila na nohy, věnuji se dalším tvorečkům, kteří tu naši lásku potřebují..mám doma už 3 zahráněné hafáky, vím, že mi to dítě nikdy nenahradí, ale je taky cesta, jak se z toho všeho nezbláznit.
Všem, kteří se snaží přeji hodně trpělivosti, pozitivismu a věřím, že co se má stát, stane se….takže nedělejte nic na silu…vždyť s úsměvem jde všechno líp a hlavně opadá ten vnitřní stres, který spoustu věcí blokuje….
Hodně štěstí 😀
