Ale co holky, mladší je snad v pohodě, ale starší je špatná. Pořád na ní něco vidí. Je teď v citlivém věku, jde do puberty. Bude jí 12 a vypadá na 15let. Pere se v ní dítě s ženskou, ale každý už jí chce brát jako dospělou, i když má nárok na to, být ještě dítě. Tělem ale móóóc klame. A mě to štve. Je to pak v její neprospěch.
Manželovi rodiče je vzali na chatu, je tam ještě teta s 2 vnoučaty. Dcera nechtěla hrát karty, tak je protivná. Když si po obědě zalezly, je líná. A když nechtěla hned nanuka, když všem rozdávali, tak je uražená a může jet domů. A nedají jí pokoj. Jsou tam tři dospěláci a dcera je nejhorší, protože nedělá vše podle jejich představ a hned. Tak ji jeden po druhém napomínají a jí je to líto. A brečí.
Psaly jsme si a já nevěděla, co jí vlastně poradit. Když jsem jí totiž něco napsala, třeba právě to, aby si šla třeba číst nebo se projít, než je nálada přejde. Tak když jde pryč, je uražená, apod.
S manželem jsme to vyřešili, protože mu zrušili příští týden dovolenou, tak pro holky dojedu už v pátek ráno, že v sobotu pojedeme na výlet – opravdu pojedeme. Měli přijet až v neděli večer. A v pátek aspoň doklidíme skříně – probereme, co už nenosí nebo jim je malé. Mám vše teď kvůli tomu malování vystěhované, tak to aspoň protřídím.
Štve mě ale, že celý rok s prarodiči nikam nejedou a pak se to takhle zkazí. Už slyším, až tam přijedu, co všechno bylo špatně. Když ale jedou kamkoliv jinam, tak je to v pořádku. Dcera byla týden se svojí kamarádkou u její babičky a vše ok. Byly u mého taťky a pak mamky (rodiče jsou rozvedení) a vše ok.
Vím, že puberta není jednoduchá, nakonec mám Sabču doma, ale táááák hrozná není. A urážlivá nikdy nebyla. A fakt nezavírám oči před jejími chybami. Není svatá ani dokonalá……..no aspoň ne úplně :$ , ale mě jí bylo tak líto.
