No ono půůvodně to bylo tak.
Když sme čekaly první miminko, tak jsme bydlely v podnájmu, a dohodly jsme se že to takhle dál s prckem nepůjde a táta se odstěhoval k přítelkyni.
My dostaly velký byt s tím, že když táta bude mít potřebu se vyspat nebo „utéct“ od přítelkyně, tak má kde přespat nebo kdyby se rozešly.
Takže jsme se dohodly že tam zůstane jeden pokoj jeho. To že je z bráchy pokoje udělaná pracovna je věc druhá – mám pocit, že se tam nasyslikovalo spousta věcí, ale s tím já nic nezmůžu.
Protože původní plán byl že v lednu budem mít mimčo – počítalo se tak nějak s tím, že budeme mít „3+1“ a ten jeden pokoj bude pro tátu. Jenomže se to pokazilo a my měly podanou výpovědní lhůtu na podnájem a za nás už byla sehnaná náhrada. takže stáhnout výpověd z bytu nešlo.
Tak jsme se přestěhovaly s tím, že budem mít naší ložnici, obývák a kuchyni. Protože se to udělalo z prvu takhle (páč nebyl důvod) tak se drahoušovi nechce nic měnit.
A co je další věc, tak spousta našich přátel má ve své ložnici postýlku a spí tam s nima prcek nebo spíš mají malý prostor – takže zvládnout se to dá – netvrdím že ne, a on má asi pocit, že když to mají takhle ostatní tak proč ne my. Ale jak si psala Kryštofe – tak chlapy nevidí to co vidíme my.
Takže mě napadla alternativa, kterou musim probrat s tatínkem a uvidíme jak přistoupí na změnu.. Ono totiž abyste tomu ještě rozuměly, tak my tu sice bydlíme, ale můj táta tady má spoutu věcí, který si ještě postupně dokupuje. Je velký milovník starých zbraní a elektroniky., takže to tu jednou za x-měsíců zásobí dalším krámem a já sem z toho namrtvici, protože to jsou jeho věci se kterýma nemůžu nic dělat. A dál – má tu i oblečení, protože u přítelkyně to nemá kam dát – má jenom děsně maličkatou skřňku. takže takhle to je a je to v prdeli, protože když jsme se stěhovaly, tak táta řekl, dělej si tady co chceš, ale nebourej. Tak to dodržuju…. Jenomže kdykoliv tu cokoliv změnim a on to zaregistruje tak je špatně, protože má miliony průpovídek,který překousnu a stejně to tak nechám 😀
