ahoj 🙂 díky vám všem za podporu, ale nejsem žádná hrdinka. mám stavy, kdy vůbec nevím kudy kam. je to příšerné, žít neustále ve strachu. je tak malá a ještě vůbec nic neprožila! život prostě není fér. nejdřív, když nám řekli, co Amálce je, tak jsem tomu nechtěla vůbec věřit. potom jsme hrozně dlouho věřili tomu, že se rychle uzdraví a bude žít normálně. ale teď doktoři Amušce dávají jen malé šance, že se někdy doopravdy uzdraví. asi před 3 měsíci nám naznačili, že už tu dlouho nebude, že se máme připravit na to, že prostě umře. ale Amy je velká bojovnice, drží se a zrovna se začala trošku zlepšovat. má různé stavy, je to jako na horské dráze, jednou nahoře, podruhé dole… teď jí máme doma, snažíme se jí maximálně věnovat, ale není to nic moc život, protože k ní nemůžou moc jiné děti, kvůli oslabené imunitě…
to je dobře, že jste zatím všechny v pořádku. Marci, to s Jonáškem mě mrzí, je to nemilé, ale neboj, bude to v pořádku. úplně tě chápu, všechen tvůj strach. nejhorší je ta bezmoc….
držím palce, vy mně je držte také, prosím
