RE: prosinec 2012

no, ono se to jen tak zdá, ale těhotná jsem teprve po páté, to zase tak moc není. zajímavé je, že když jsem byla v nějakých 18 letech na vyšetření, pan doktor mi tehdy řekl, že nikdy děti mít nebudu. moc mu ta předpověď nevyšla. každý je pro něco jiného, někdo pro kariéru, někdo celý život zasvětí umění, sportu…. 3 děti ještě nejsou tak moc 🙂 třeba mě jednou předeženeš 😀 zatím je to fajn, bydlíme v baráčku ne okraji Prahy, takže se vejdeme, ale tímhle prckem už bych chtěla „končit.“ divné pohledy znám až moc dobře! někteří lidé jsou závistiví, zlí… koukají kde by mohli ublížit. naštěstí jsou moje děti tak rozumné, že si nevšímají spolužáků, kteří se jim posmívají, že je jich doma tolik. chtělas ještě něco o sobě, i když už jsem toho zase napsala ažaž 🙂 je mi 35 let, jsem středně velká, mám dlouhé světlé vlasy a modré oči. jsem hrozitananánsky hubená. ne, vážně. nikdy jsem v těhotenství moc nepřibrala, s Tádou na mně lidé vůbec nepoznali, že jsem těhotné, to až u dvojčat. a vše co jsem nabrala jsem vždycky dokázala hrozně rychle zhubnout. asi mám rychlý metabolismus. mám vystudovanout uměleckou školu a pedagogiku, ráda hraji na housle a klavír. také mám ráda výrazový tanec, který vyučuji děti od 6-9 let. můj manžel je sportovec, pracuje jako hasič. ze všeho nejvíc se věnuje fotbalu, přičemž trénuje ročník 2003, a začíná trénovat ročník 2007. takže to sice vypadá v součtu s našimi dětmi jako blázinec, ale opak je pravdou. když vyzvednu děti ze školy a ze školky, mají buď své kroužky, nebo tráví čas s náma. Mína, Maty i Esty chodí se mnou tancovat, Toby má buď házenou, nebo florbal, Maty s Estym chodí ještě s manželem na fotbal, trojky s tím teď začínají, ale jinak mají malířák spolu s Mínou, a ještě chodí Eustance na bubny, protože je hrozně muzikální, z čeho mám strašnou radost. prostě mají děti každý den co dělat. často chodíme na prolejzačky, hlavně s těma mladšíma, a to pak nikdy nevím, koho mám chytat dřív, anebo kdo právě potřebuje moji „záchranu“ 🙂 nebo jsme taky častými návštěvníky zoo. bydlíme v asi 4 roky nově opraveném baráčku, který má 2 patra + dokonalou půdu. tam mám zařízené taneční studio, kde když je nejhůř s dětma cvičím. je to tam nádherné. prosklená obrovská terasa a všude zrcadla. v rohu velký klavír a magnetofon, na zemi baletizol… děti mají pokoje ve druhém patře, Toby má samostatný pokoj, Mína+Maty+ Esty obívají druhý, trojčata mají 3. a Týnka zatím spí s námi. v prvním patře máme obrovský obývák, mega velkou šatnu, velkou kuchyň a jídelnu a také knihovnu a „studovnu“, protože chceme, aby naše děti byly i sečtělé 🙂 knihovna je takové místo, kde vládne božský klid, necháváme tam puštěnou uklidńující muziku, a děti si tam píšou úkoly, nebo malují, protože jsou tam i prostor na kreativní vyžití. s manželem se snažíme vést děti k slušnému chování, úctě ke starším lidem, pokoře… chceme, aby z nich vyrostli slušní lidé. nejsme žádní Hippies, ale chceme aby naše děti vyrůstaly v míru. vysvětlujeme jim, co je ve světě špatné a snažíme se aby to pochopily. také rozvíjíme jejich samostatnost, rozmanitost jejich aktivit. no, tak to je docela slušnej sloh, když se na to podívám 🙂 napiš také něco o sobě ty, Marci. o dětech. Jonášek je moc pěkné jménu, jestli to bude „zase“ kluk, asi se nechám inspirovat 🙂 ono mít tolik dětí je také finančně náročné, kvůli tomu také mnoho lidí má třeba jen jedno, dvě děti. já jsem vyrůstala v názoru, že když to jde, má se zkusit všechno 🙂