zdravim,
jako těhotná jsme měla celkem štěstí, možná také proto, že bydlíme na konečné, ale s kočárem je to mazec, měla sem císaře takže jsem potřebovala pomoct a pokud jsme nejela s tatínkem tak jsem hledala pouze nízkopodlažní spoje a ne vždy to bylo v pohodě, jednou mě nějaka baba seřvala že nemám s kočárem co dělat v tramvaji ve špičce (bylo pul ctvrte odpoledne),nebo když jsem čekala na bus tak jel vysoký a jednu dámu jsem požádala o pomoc tak mi suše sdělila „NE“ naposled jsem měla konflikt s jednou paní důchodového věku toto pondělí, kdy byl autobus obsazen pouze ní, ještě jednou paní a pak mnou s kočárem a další mamkou s mrnětem. No dovedete si představit, jak byl autobus „narvanej“ ale byl probelm vychazet dvermi ktere si ta dáma vybrala k vystupovaní. Měli jste slyšet tu přednášku. Nevím proč ale vždycky je problém s ženskejma, chlap ten když nechce pomoct tak se zdekuje ale neotravuje ale ženský prudějí pořád. PROČ? To neměli děti, nebo si potřebují vylít to že jim nikdo nepomáhal, nebo jim ten život utekl moc rychle a tak jsou zlé a zapšklé? Já když jedu MHD a potřebuje nastoupit jiná mamka tak jsem to většinou já kdo pomáhá nebo lidé s nějakým viditelným postižením. Hrůza
