Ahojky, já šestinedělí právě prožívám (11 dní po porodu) a fakt mi to dává zabrat. Moje psychika je na bodu -100, stále brečím, jsem nešťastná a říkám si, co jsem to za matku, že se nedokážu postarat o prcka jak bych chtěla. Vždycky jsem byla aktivní člověk a teď si připadám jak totální idiot a neohrabenec. :'( Dostala jsem se do stádia, že mám i málo mlíka, takže statečně přikrmujeme. O tom, že jsem nevyspalá ani nemluvím, nejvíc se mi chce spát, když je prcek vzhůru a když on spí, tak se nechce mě. Vím, že je to dočasný stav, že se mnou mávají hormony a že si na sebe zvykáme, ale ten čas utíká tak strašně pomalu. Každý den si říkám už aby prcek měl měsíc, že se budu moct podívat zpět a třeba si říct, vidíš, dalo se to přežít. 🙂
