Ahojky..Můj partner je přeci jen o 11let starší než já a tedy po rodičovské stránce vyspělejší,než mnoha omladin 🙂 Takže jsem neměla probém „kňourat“ o miminko 🙂 když jsem mu ukazovala počůranou tyčinku s pozitivním výsledkem,nevěřil jí a říkal,že to je přeci jenom kus papíru a že chce znát výsledek od doktora..Pro nás ale ženy je to dost velký výsledek a tak jsem ubrečená štěstím ihned volala sestře, a jak jsme si vyměňovali pocity, řekla bych,že mu to začalo docházet- ikdyž hrál hrdinu 🙂 Při ultrazvuku,který si samozřejmě nemohla nechat ujít ani má mamina,protože je to její první vnouče byl partner tak dojat, že mě to samotnou překvapilo,protože je to přece jen „pravý“ chlap 🙂 mával na monitor,když náš mimísek zvedl ťapinku a doslova „kníkal“..Bylo to hezké 🙂 jinak mě za celou dobu mého těhotenství nenechal dělat těžké věci,žádný tahání tašek a pod.Bříško hladí a povídá si s prckem,jak se dnes měl,a jestli ho máma nezlobila,že už se na něj všichni těšíme a že je máma magor,protože mu zase něco koupila 🙂 je to sranda 🙂 Bříško maže,poslouchá,co se v něm děje a dost si našeho chlapečka nárokuje..Když něco ze srandy plácnu, vyjekne se slovy „tak pozor,je to MŮJ syn“ 🙂 Dokonce jsem ho i „dokopala“ do předporodního kurzu,ale když jsme odcházely, řekl mi hrdinsky,že už to všechno stejně věděl,protože to má načtený 🙂 Moc se těšíme na našeho tvorečka,jsem ve 37 TT a tak vždy před usínáním na malého „hubuje“ typu: „Ne že se ti dneska bude chtít na svět,máš jěště čas a já se chci vyspat“ a na to se jen mimísek převalí a ukáže záda..nebo něco jiného?? 🙂
