Ten můj chlap mě ale přece jenom začíná trápit..Dneska je to šest dní po termínu,co přenáším 🙁 samozřejmě jsou u doktora kontroly naprosto v pořádku, takže nějaké předčasné vyvolání předpokládám že nehrozí..Jenže vzhledem k tomu,že jsem měla pohyby dost brzo,tak jsme předpokládaly,že mimi bude „vyspělejší“ a zkrátka příjde na svět dřív..Takže někdy od 38tt jsme ve střehu a všem tvrdíme,že to máme za pár..Takže jsem od tý doby napnutá jako struna,už mám všechno nejmíň stokrát připravené a malej si prostě hoví v klídku v mámině lůně..Jenže já jsem z toho tak vystresovaná,že se nic neděje..Teď ty vedra,člověk si nedovolí nic dělat,aby ho to nepoložilo nebo nedej bože nechytlo někde úplně mimo domov,do toho ještě já hubeňour nabrala 20kilo,jsem nafouklá jako slonice,mám neuvěřitelný bolesti kolen,takže se z něčeho zvednout je pro mě nadlidský úkon..Do toho každej volá,“tak co,už?“ (mimochodem už rodině nezvedám telefony) a teď toho ten můj chlap: „no to je jasný,ty ho nechceš vypustit,že?“..“to on tam bude do maturity,proč chodit na svět dřív“..“dovolenou si teď brát nebudu,stačí až na podzim,co se malej narodí“..mno,zkrátka mi s tím trápením vůbec nepomáhá 🙁 snaží se mě rozesmát a zkrátka rozveselit,což se mu ze začátku vedlo,ale teď mám chuť … prostě porodit! 🙁 Takže jsme oba ve stresu měsíc,jestli náááhodou ,a ani náhodou 🙁
