Marketo,
mě žebra ke konci bolely jak das, ale já měla velký dítko na muj maly vzrust, takže při každem pohnutí sem o malý věděla a dost intenzivne, bud do žeber nebo do panve/kyčlí. Když se třeba rano vzbudila a začala se vrtět tak já už nespala taky a byla sem ráda že mám docela vysokou postel že sem slejzala jak lazar, nejdřiv na bok,pak nohy na zem, rukama opřít o zeď a pak se pokusit rovně vstát abych nedostala další ránu za málo místa….
Jinak mě ani jednou neposouvali termín, prostě sme se těma dvouma šťouchama trefili mezi nemocema do toho dobrého času. No prostě někdo neví kdy „se to mohlo“ stát, no a my víme přesně 🙂
A s těma dětma, já sem za třech dětí, nejmladší ale rozhodně ne rozmazlovaná, manžel je nejstarší že třech kluků, tak sme zvyklí na bugr, a já nikdy nechtěla mít jedno, máme velkej byt a byla by škoda ho mít prázdnej, vždycky sem chtěla nejdřív holku a kluka a snad se nám to vede. Dokonce sme říkali s manžou že možná jednou na starý kolena si pořídíme ještě jedno, ale to se všechno teprv uvidí. Ale počet dětí je taky záležitost jen těch dvou co se to týká, před časem se nás každej ptal kdy jako bude druhý a když je na cestě tak se každej diví, proč už? No takže si asi dobrou variantu nikdy nevyberete. Muj bratr třeba řek že děti sou moc drahy a že stačí jedno, protože potřebuje chodit ve značkovým, typu tommy hilfiger a jezdit v BMW, to je fakt že další plíny jdou moc do rozpočtu. Jednou mě uzemnil hláškou, že když mu chce uvařit porkovou polívku musí koupit celej porek i když by stačila jen pulka. Tohle si myslim že je dost ujety.
