Kacko, já jsem si zase s vozíkem na nákup narazila do břicha, když se mi na parkovišti zarazil o nějakou vyvýšeninu. Také ve mně pěkně hrklo, ale vše bylo v pohodě. Jen už si teď dávám většího majzla.
Mně už několik kamarádek vyprávělo, jaké dostávaly v těhotenství nebo pak s miminkem nevyžádané rady. Jedna když byla těhotná, tak se do ní všichni naváželi že nemá ještě v 5. měsíci žádné břicho. Já jsem to od nich také o ní slyšela a přišlo mi to docela škodolibé. Další kamarádka zase těžce nesla, jak se do ní ostatní ženské navážely, že její syn v roce a půl ještě nosí přes den plíny že už by měl chodit na nočník. Prostě šílené!!! A věřím, že právě takové kravky oplácejí něco, co se zase stalo v těhotenství jim. Mě by ale nikdy nepadalo, že bych někdy v budoucnu měla nějakou těhotnou strašit a pak z toho mít škodolibou radost, jak je z toho vyplašená. A takové ty kecy – ty toho naděláš, to já jsem to zvládla v pohodě apod., to jsou fakt blbky. Každé těhotenství je jiné a každá žena je jiná. Na mě se zase koukali skrz prsty, že to přeháním, když si nechci pohladit kočku, i když mám zjištěno, že nemám imunitu proti toxoplazmoze. A přitom je to tak závažné onemocnění.
Včelko, ta madam je asi jeden velký komplex a léčí si ho na ostatních. Chápu, že by třeba mohla mít péči o zdraví ostatních, protože by vycházela ze zkušeností s nějakou nemocí z rodiny, ale i to se dá říct normálně. Já bych si nikdy nedovolila tohle říct a už vůbec ne cizímu člověku. Tvoji dceru přece vidí pravidelně pediatr a ten nejlíp pozná, jestli je něco špatně a jestli by neměla postoupit nějaký test třeba na tu cukrovku nebo na štítnou žlázu. A na ostatní prď 🙂
