Vůbec nebylo těžké si tu zvyknout. Krajina je dost podobná té, kde jsem celý život žila. Mám ráda kopce, na placce bych si hůř zvykala. Mám už jen maminku, bylo to pro ní určitě těžké, protože jsem její nejmladší, nikdy se mnou nebyly žádné problémy, hodně jsem jí pomáhala vyřizovat různé záležitosti. Ale když jsem jí o stěhování řekla, tak byla hned pro, protože si mého tehdy ještě né manžela okamžitě oblíbila. Manžel už má také jen maminku. Dřív jsme jezdili na návštěvu často, teď to už s miminkem tak často nebude. Ale pozvala jsem teď mojí mamču na 3 týdny, ať se na nás přijede podívat, loni tu byla také. Po narození miminka doufám, že pak přijede i panímáma. Je to sice autobusem dost daleko ale zvládnout se to dá. Určitě si vnoučka víc užijí tady než kdybychom přijeli do Čech, protože to pak lítáme po všech příbuzných a známých a času by tolik pro ně nezbylo. Navíc si nedokážu představit, že bych třeba půlroční nebo roční dítě z ničehož nic nechala třeba týden u vlastně cizí osoby, kterou by vůbec neznalo. To by asi nedělalo dobrotu, myslím že i miminko může mít pocit, že ho maminka opustila. Takhle si ho budou moci užívat podle libosti celé dny ale navíc u toho budu já, aby to nebyl takový stres.
