Ahojky,
Bondi, Vojtíkovi přejeme všechno nej, pošimrej ho za mě na bradičce :).
Tak my se vrátily z „dovči“ u babičky. Teda jsem ztahaná víc než, když jsem na ni sama tadsy v Praze. Na chalupě se malá musí strašně hlídat. Všechno ji zajímá – horká kamna, dráty čouhající ze zdi, kde budou zásuvky, kyblíky se štukem … no děs. Když ji odtáhnu, tak ječí, jako bych jí brala oblíbeného medvídka. Ale zase měla kolem sebe hromadu lidí, úplně jsem zírala, jak reaguje na svoji malou sestřenku (9let), ani já ji tak snadno nerozesměju.
Beruška nám začla chodit. Uvnitř už nemá téměř problémy .. projde trochu opile celým bytem a ještě u toho sosá z lahve štávu, venku díky nerovnostem bojuje s rovnováhou, ale statečně vyrovnává 🙂
A máme zub č.8. Je děs, že to moje dítě ani neumí ukousnut rohlík. Když třeba zkusím, aby ukousla kus chlebíka, tak se snaží nacpat to do pusy celé. Přitom namazené kousky chleba, rozkrájenou broskev jí bez problémů, v poledne má jídlo docela hrubé. jen ty zuby nějak neumí používat.