Moje mamča má určité předpotopní názory na hodně věcí, co se ale týče těhotenství a porodu, tam mi rady nedává (nezakazuje mi mít kočárek doma, i když taťka ho šel vyzvednout až po porodu 🙂 ), naopak mi až moc zakazuje cokoli zjišťovat, abych se nenervovala. Stejně si všechno budu dělat po svém 🙂 Nejlepší rady mi dává kamarádka, se kterou budeme mít děti přesně po roce. Ta je v pohodě, spíš mi říká, co si určitě nepořizovat a tak.
Já počítám automaticky s větším dítětem, oba jsme měli téměr čtyři kila, žádný z našich sourozenců nebyl při narození tintítko. Sice jsem na porod takhle velkého dítěte zvědavá, ale určitě hodně také závisí na psychické pohodě maminky, když je vystresovaná okolím i zdravotnickým personálem, tak to určitě porod negativně ovlivňuje. Zároveň mě ta váha miminka trochu uklidňuje v tom, že kdybych náhodou porodila předčasně, tak že bude mít miminko trochu výhodu aspoň v tom.
Kamarádka co tu rodila mi říkala, že v porodnici měla přidělenou svoji porodní asistentku, která se jí na 100% věnovala, dělala jí masáž hráze a kdoví co ještě, takže porodila velkou holčičku i bez nástřihu. To teda bylo v malé porodnici, kde je tak 300 porodů ročně. Já budu rodit ve větší (vzdálenost ale skoro na stejno), tam mají ročně asi 1200 porodů. Ale mají 25 pokojů, z toho 19 jednolůžáků. Celkem mají 22 porodních asistentek a pak ještě další zdravotnický personál, 4 porodní a dva operační sály. Ve Francii existují 3 typy porodnicí. Ta moje je typ I – normální porody. Dvojka jsou předčasné porody, riziková těhotenství atd. Ve trojkách už bývají závažné případy. Dvojka je pak od té mé asi 15 km. Ale i v té mojí „jedničce“ mají inkubátory a dělají císaře. Podle internetu tam má být i dietolog, psycholog a partnerský poradce. Doufám že ani jednoho nebudu potřebovat 🙂 Naštěstí tam není povinná registrace, takže předpokládám že nebudou mít plno a manžel mě nepoveze až kdoví kam. Jinak jeden postřeh – k porodu se tu jezdí taxíkem nebo odveze někdo z rodiny. Sanitka se posílá, když třeba praskne plodová voda, ale jinak ne. Na vesnicích zajištují první pomoc hasiči (a cestou vyzvednou doktora), manžel jich většinu zná a některé i já. Představte si, že by vás v porodních bolestech s prasklou vodou vezl soused nebo kamarád, koukali vám mezi nohy 🙂 a pak to ještě vykládal v hospodě 🙁 Nedělám si iluze že by si něco takového nechali pro sebe :S
