Takže o motýlkovi, co nám seděl odpoledne na fasádě také radši psát nemám, že jo? 🙂 To předčasné jaro mi vlilo tolik energie do žil, že jsem dokonce umyla oboje balkonové dveře v patře. Když jsem byla ve dvě na zahradě fotit toho motýla, tak mě přes plot zdravila sousedka, tak jsem jí pozvala dál a zůstala až do šesti 🙂 Ve tři přišel soused, že mi nařeže dříví (nejdřív se přišel v poledne domluvit, kdy má přijít, aby malého nebudil ze spánku, tak jsem mu řekla, ať vezme sebou i manželku) a jeho žena se k nám přidala a klábosily jsme ve třech. Maxík rozdával úsměvy na všechny strany a bylo to jedno z nejkrásnějších odpolední, které jsem od doby odjezdu manžela zažila.
Pizzerie není k zahození, ale vyspání je vyspání 😛 Počkej až budete tady, čistý horský vzduch ty vaše treperendy utahá a budou chrnět jedna báseň.