Já nad epidurálem také pořád váhám. Tady je to poměrně běžné, snad 60% porodů s ním, ale já si nejsem jistá kvůli vedlejším účinkům. Kamarádka mi říkala, že jí pak 5 měsíců každý den bolela záda v místě vpichu. Také jsem slyšela, že jak ho napíchnou, tak už se nemůže vstát, třeba na záchod, někdo má po něm zase migrénu. Na druhou stranu si říkám, že je to prima, když má pak ženská dost síly a energie na tlačení a není umořená bolestmi. Asi rozhodnutí nechám až do porodnice podle toho, jak se to bude vyvíjet a jak to doporučí personál. Když jsem četla o porodu těhulky Báry, tak tam psala (doufám, že to byl příspěvek od ní, už se mi to motá), že kdyby neměla epidurál, tak by jí museli při akutním císaři uspat celou. Já bych chtěla při císaři jen lokální, je to lepší pro maminku i dítě. A také bych chtěla být „při tom“ 🙂 Ale předpokládám, že o císaři by se stejně rozhodlo dřív než v den porodu. Uvidím, jak bude náš synáček růst, jestli cukrovkářská dieta zastaví ten rychlý nárůst jeho hmotnosti. Věřím doktorům, že zvolí správně – ať už normální porod nebo císaře. Kamarádka rodila tak i tak a říkala, že oboje má svoje výhody a nevýhody.
Podle pohybů miminka budeme mít nejspíš vědce nebo kuchaře. Protože je buď v klidu nebo se ozývá po jídle. I večer před spaním se uvelebuje jen chvilku a pak už chrní se mnou. Moc s ním nehnuly ani rány na střelnici, kde jsem byla s manželem v sobotu a neděli. Já jsem sice nestřílela, to bych tomu našemu prďolkovi nemohla udělat, abych mu ty rány zprostředkovala takhle zblízka, ale byla jsem pár metrů od střelců a náš synáček jen občas ťuknul na bříško, jako že „hele jsem tady, taky si mě všímej“ a jinak zbytek dne prospal. No zkrátka kliďas po manželovi. Já a moji sourozenci jsme prý byli také v bříšku spíš v klidu. Asi bude tedy naše mimčo chladnokrevné po obou rodičích.
