No tak dva roky a mekáč, to je teda síla… Ale taky si myslím, že se občas musí uzda popustit, aby pak dítko, až dostane trochu volnosti, nedělalo právě jen to, co mu bylo odpíráno, nebo zanevřelo na to, co mu bylo „vnucováno“. Z trochu jiného soudku než jídlo: mě třeba loni překvapilo u jedné studentky na kurzu letní horské turistiky, že ji to chození po horách irituje, protože s rodiči musela zamlada furt. A já zas takto s našima nebyla nikdy, poznala jsem to až s přítelem – romantika, klid a krása, prostě to miluju,takže jsem té studentce v tu chvíli ty jejich výlety záviděla a nechápala ji, ale na druhou stranu si dokážu představit, že děti tohle asi neocení, takže to chce asi i střízlivě uvažovat..
