Maxík se s tatínkem už celkem zaběhl, manžel ho třikrát koupal (aby si odpočinuly ty moje ruce, na kterých mi ve vodě vyskakuje vyrážka) a ksichtíky už na něj Maxík nedělá.
V sobotu jsme mluvili přes Skype s manželovou sestřenicí a dozvěděli jsme se, že v Maxíkovo věku její kluci, dcera kamarádky a syn jiné kamarádky UŽ UMĚLI: postavit se v postýlce, sedět bez opory, dělat paci paci pacičky… Ona je přesně ten typ soutěživé matky. Ale nechápu, proč má potřebu soutěžit s námi. Dost mě to mrzelo, ne kvůli tomu, že bych chtěla, aby byl Maxík dokonalejší než ostatní děti, ale že na něj někdo kouká jak na nějaké zaostalé dítě. Vždyť jsou přeci ve vývoji dětí takové rozdíly a přesto to všechny doženou. Možná je Maxík ve vývoji pomalejší, ale rozhodně mi nepřijde jako nějaký zaostalý.
Reagují vaše děti, když je zavoláte jménem? Maxík teda ne a že by si nějak povídal, to teda také ne. Přemýšlím, jestli nemůže být problém v tom, že „dvojjazyčné“ děti si prý dávají s mluvením načas. Maxíkovi bylo včera 8 měsíců a v průběhu 9. měsíce (takže cca za 2-3 týdny) půjdeme na větší prohlídku, kde by měl doktor zkoumat sezení bez opory, ukazování prstíkem na nějakou věc, reakci na jméno, uchopování předmětu palcem a ukazováčkem (to jediné Maxík umí), opakování slabik, reagování na jméno, přemísťování se (to přesně nevím, co si pod tím představují) a hraje „kuku, tady jsem“ (asi obdoba paci paci). Jak znám našeho doktora, tak si z toho těžkou hlavu dělat nebude. Ale já pořád přemýšlím, jestli mám nějak Maxíka stimulovat, aby něco z toho dokázal. Ale jak???
