Máňo seš první koho znám že má alergii na med, všude kde to řeknu tak na mě koukaj jak na blba. Bacha na porodnici, k snídani davaj rohlik s maslem a medem, to že sem hlásila alergie na med nebrali vubec v potaz a kdyz sem sla do kuchynky vymenit med za maslo tak mi ho vymenit nechteli ze prej mam jist co mi daj…..Kdyz je v necem med i jen trochu tak zacnu behem chvili desne zvracet a mam srajdu jak blázen a křeče, nevím jestli by se jim to líbilo.
Jinak my si to taky necháme říct, ale je nám to fuk, pro holku bych nemusela nic kupovat, kluk by byl dobrej zasejc změna a pak i pomoc na baraku tatinkovi. U prvního byla povinost dcera, zdařilo se, tak sem zvědavá. Naši známí to nevěděli do porodu. Dítko se jim furt otáčelo a nikdo jim nedal jistotu, nakonec měli holku a tatínek z ní byl úplně hotovej. Holky to s tátama uměj líp, vidim to doma jak si ta naše uličnice omotala tatinka i dědu okolo prstu.Dřív mi bylo trochu líto že to manžel tak neprožívá, ale pak sem pochopila že to prožívá víc než já, jen je CHLAP a musí mít dekorum. Když sme chodili na UTZ tak mě držel za ruku, totéž u porodu, když pak jel domu tak prej plakal (mě to neřek, samozřejmě) Teď mi bylo líto, sem mu to i řekla že mi připadá že není rád že se to povedlo, i bez velkého snažení, tak od tý doby mi to opakuje že je šťastnej, říká „tomu“ plaváček. Každej si to štěstí holt řeší po svém. Tenkrát sem obulela že po příchodu z porodnice doma nebyla kytka, no na kytku nebyl čas, protože doma tak uklízel že vypral i zaclony se závěsy, navařil, všechno načančal, teď zpětně mi to připadá hezčí než kytka co opadá.