No musím říct, že jak jsem se nad tím znovu zamejšlela, že jsem se až musela smát. Vzpomněla jsem si na všechny ty hysterický scény, co jsem doma předváděla, říkala at se se mnou manžel rozvede a najde si jinou zdravou se kterou bude moct mít děti. Bylo to fakt děsný, ale naštěstí manžel se k tomu všemu postavil suprově a stále mě podporoval a chlácholil. Na jeho slova, že takhle lehce se ho nezbavím asi nikdy nezapomenu. Jak já se bála mu říct, že po něm chce doktorka spermiogram a když to ze mě vylezlo, tak první jeho věta byla, jestli se mu dám číslo nebo ho objednám sama. Pak si dělal ještě legraci, že i on na tom bude špatně a tak adoptujeme malýho černouška aby to bylo hned jasný 😀 . Myslím že i tohle mi tenkrát hrozně moc pomohlo.
