Jsou to vážně stavy, na jednu stranu se nudím a nevím co, na druhou stranu se mi do ničeho nechce a nemůžu nic. Asi se to dá popsat takovým tichem před bouří 😀 , u mě je tedy nejstěženější bod konec v práci a pak si už myslím, že to bude OK. Normálně si holky představte, že jsem se dneska probudila na břiše, až jsem si říkala, jestli jsem tu naši Žofku nezalehla. Ráno se vždycky cítím skoro bez bříška, válím se v posteli, ale večer mám co dělat abych vstala z gauče třeba pro pití, to bych nejradši, aby mi všechno manžel podal a už vím čím to je, bolí mí jakoby v podbřišku, když stojím třeba jen na jedné noze a svlíkám si kalhoty, tak je to nejhorší, je to taková divná bolest, jakoby se mi tam něco hodně natahovalo, neumím to popsat, ale když jdu třeba do schodu, tak mám co dělat abych se rozhejbala, po chvilce už je to dobré. Pořád nějak zvlášť necítím ty pohyby, ale to budu mít asi do konce, že se těch pořádných kopanečků nedočkám. Příští týden už mám 30tt, tak to už si budu připadat jak pořádná těhule, žádný dvacet něco, ale už 30tt!!!! NO 14 dní uteče a budeme tady mít pomalu nové maminky!! Holky mě se vám to slovo maminka tak strašně začíná líbit 😀 , včera jsem byla na nějaký oslavě padesátky z práce a jedna kolegyně mi řekla, tak co maminko a mě to přišlo tak strašně hezký, no už je to holky tady: už začínám být nějaká rozněžnělá, dostala jsem včera od tchýně takový malý ponožtičky (že prej nemám nic růžovýho) tak růžový a oni byly vycpaný v takový tý krabičce a já od nich nemohla odtrhnout oči. no nic, já jdu dělat, že něco dělám
