Tak abych vás rozveselila a zvedla náladu, tak posílám jednu historku: V pondělí jsme šli s manželem a malým (tehdy 7 dní) z procházky a potkali jsme jednoho manželova bývalého kolegu. Kouknul na malýho do kočárku, na mě a povídá: „Tak vy už čekáte druhý?“ No, nezabili byste ho? 😀 Břicho sice ještě mám, ale není to tak hrozné, asi jako ve třetím měsíci a je den ode dne menší. A že malý vypadá starší než je, to říká hodně lidí, hlavně ze začátku, protože je fakt čisťounký a hezoučký, ale rozhodně nevypadá starší o několik měsíců :S To bychom na to museli hupnout v porodnici a malému by musely být aspoň 3-4 měsíce, aby mohl mít takové poznámky.
U nás návštěvy příbuzných nehrozí, to spíš kamarádi. Ale ty pozveme, až to uznám za vhodné. Mě by to nevadilo už teď, ale dokud malý nebude trochu pravidelně jíst, tak si nechci nic plánovat na konktrétní hodinu. Stačilo, že se k nám pozvali sousedi. Ale byli tu naštěstí jen hodinu, protože museli domů, jejich psi jsou zvyklí na pravidelnou stravu a už hlídkovali u plotu, kdy se vrátí 🙂
Udělala jsem si složku se všemi doklady od doktorů, z laboratoří, kopie předpisů na léky (já si totiž názvy léků nikdy nepamatuji, ani ten na alergii, který beru denně) atd. a chodím s tím ke všem doktorům. Už mockrát se mi to hodilo, protože třeba chtěli vidět výsledky krve, které mi předepsal někdo jiný nebo právě název nějakého léku.
Vůbec mi nedošlo, že v pondělí začíná už srpen 🙂 Takže teď nastane ta pravá miminkovská smršť, já byla jen malá letní přeháňka 🙂 Vyvolání jsem se docela bála, právě proto, že je to umělé a tělo z toho musí být zmatené.
